Vždycky jsem chtěla mít děti a žít spokojený rodinný život.
Takové, zdá se, obyčejné přání spousty žen. Ale v mých osmnácti letech mi jedna paní doktorka řekla, ať se smířím s tím, že děti mít nebudu. Od stolu a bez mrknutí oka. Byla to pro mě informace, která změnila spoustu plánů v mém životě.
Byla jsem zamilovaná, měla jsem báječného partnera, se kterým jsme se domluvili, že se vezmeme a děti mít prostě budeme. V mých jednadvaceti letech se nám narodila vytoužená dcera Barunka. Po jejím narození přišlo další doporučení od lékařů, další děti už ne. Přesto jsem byla šťastná, měla jsem to, co jsem chtěla – rodinu. I když jsme si přáli mít ještě další dítě, tak se nám to moc nedařilo a další děťátko se rozhodlo, k nám nepřijít.
Začala jsem podnikat, po dalších osmi letech se nám narodil syn. V době, kdy se mi splnil můj sen, mít další dítě, jsem podnikala se svojí kamarádkou (tehdy jsem si myslela, že nejlepší). Tenkrát to bylo zvláštní období, na jednu stranu krásné, protože se mi narodil syn, na kterého jsme hodně dlouho čekali, a na druhou stranu jsem zažila největší podraz svého života.
Jednoho krásného letního večera se rozhodla moje tehdejší kamarádka, společně se svým přítelem, že přestěhuje (jiným slovem vykrade) naší společnou provozovnu.
Tenkrát jsem si myslela, že je konec světa, vše co jsem budovala několik let, se mi rozpadlo během jedné jediné noci. Můj sen se zbořil jako domeček z karet, kamarádka mi zničila můj svět. Měla jsem pocit, že jsem o všechno přišla, že to dál nezvládnu, že už nic nemá cenu.
Zažila jsem spoustu bolesti, nechápala jsem proč.
Myslela jsem si, že budu do konce života muset splácet, protože mně zůstaly jen leasingové smlouvy, kde zbývalo zaplatit ještě dost vysokou částku za přístroje, které si tehdejší kamarádka přemístila do svého studia. Leasingové smlouvy si k nim však zapomněla vzít. Banku nezajímá, kdo přístroj má, ale ten, kdo podepsal smlouvu a má tím pádem povinnost platit půjčky, a to jsem byla já.
Měli jsme tehdy dvě malé děti – synovi byl jeden rok. Nebylo to období, kdy by bylo možné začít cokoliv dělat. Můj manžel byl muzikant, takže možnost spolehnout se na to, že bude doma, když budu potřebovat, také nebyla. Musela jsem přemýšlet, jak začít fungovat a vydělávat.
Připadala jsem si, jako ten, kdo všechno zkazil, život sobě, svým dětem… všem kolem. Dostala jsem se do stavu, kdy jsem měla pocit, že jsem k ničemu, že mě nikdo nepotřebuje.
Honily se mi hlavou otázky. Jak začít? Jak to zvládnout? Musím začít fungovat, splácet leasingy, které mi zůstaly.
Trochu to zkrátím: Zvládla jsem to, začala jsem pracovat v úplně jiném oboru, vše jsem se musela naučit od nuly.
Tehdy jsem popřela všechny svoje bolesti, pocity a emoce, věděla jsem, že MUSÍM. Dokázala jsem to, ale moje cesta mě přivedla až k tomu, že přestalo fungovat, co bylo pro mě nejdůležitější. Byla jsem jako stroj, fungovala jsem na výkon.
Zapomněla jsem žít, úplně jsem se odpojila.
V práci se mi velice dařilo. Byla jsem výkonná, ale se svým životem nespokojená. Někam se ztratily moje touhy a sny. Chtěla jsem být šťastná, ale nevěděla jsem jak na to. Měla jsem manžela a dvě děti, přesto jsme žili tak nějak vedle sebe. Plnila jsem povinnosti a očekávání, ale nežila jsem svůj život. Nebyla jsem na sebe za svoje výsledky pyšná, ač to zvenku vypadalo, že jsem úspěšná žena.
Začala jsem hledat sílu a odvahu znovu si začít tvořit svůj život. Velmi intenzivně jsem se pustila do vzdělávání, osobního rozvoje, hledání a zkoušení dělat věci JINAK. Semináře, kurzy, knihy... Neustále jsem hledala odpovědi na svoje otázky.
Proč si nevěřím? Proč si nevážím sama sebe? Proč se neustále podceňuji?
Během několika let jsem prošla odborné kurzy, semináře, několikaleté výcviky. Začala jsem studovat to, co mě vždycky zajímalo a bavilo - osobní růst, seberozvoj, práce s rodinou a dětmi, rodinné systémy. Stále jsem hledala, co a jak udělat, abych byla spokojená a šťastná nejen já, ale i moje rodina, moje děti, každý její člen.
Velmi intenzivně jsem testovala a zkoušela vše na svojí rodině. Hledala a studovala souvislosti v rodinných systémech, rodinné mapy, práci s traumatem u dětí i dospělých. Dávala jsem do souvislostí spoustu získaných vědomostí a informací.
Musím začít u sebe, když budu šťastná já, budou šťastné i moje děti.
V roce 2010 přišla první myšlenka a rozhodnutí ZMĚNÍM SVŮJ ŽIVOT. Rozhodla jsem se zpracovat a spojit dohromady svoje několikaleté zkušenosti. Věděla jsem, že je to přesně to, co mám udělat. Vytvořila jsem jednoduchý systém pro rodiče a děti, aby společně vytvářeli šťastný a spokojený domov, místo, kde žijí spokojení a sebevědomí lidé. Místo, kde jsou si všichni rovni, kam se všichni těší a jsou tam moc rádi.
Vše začalo fungovat, začala jsem věřit sama sobě, svému srdci, svému JÁ. Můj ŽIVOT mi začal dávat smysl.
Zjistila jsem však, že je spousta lidí, kteří se stejně jako já, zajímají o to - Jak si vážit sám sebe. Jak vychovat spokojené dítě. Jak mít doma sebevědomého školáka..., ale nevědí, jak a kde začít.
Svůj život jsem změnila. Naučím vás, jak na to.
Proto jsem se rozhodla svoje zkušenosti předávat dál a sdílet je s ostatními. Zpracovala jsem pro vás informace tak, abyste je nemuseli hledat (tak jako já několik let) na spoustě kurzů a seminářů, ale mohli velmi jednoduchou a již několikrát vyzkoušenou cestou začít budovat svoje sebevědomí a spokojenost.
Již několik let pomáhám dětem a jejich rodičům zvládat různé životní situace. Učím je spolu - pracovat a spolu - komunikovat. Tak, aby dokázali společně i samostatně nalézt sebejistotu a důvěru ve vlastní schopnosti.
Miluju Artetearapii, Kineziologii, Bachové esence a všelijaké tvoření, individuální nebo skupinovu práci s lidmi. Při svojí práci využívám právě tyto techniky, které ukazují lidem, jak najít cestu ke svému vnitřnímu JÁ.