Vystupuji z komfortní zóny aneb Malé ohlédnutí zpátky

Už jste ty věty také slyšeli? Už vám také někdo radil, jak na to?
„Musíš vystoupit z komfortní zóny, jinak se nemůžeš posunout dál.
Musíš překonat svoje strachy a obavy, i když je to pro tebe nepříjemné. Výzva je právě tím, co tě učí.“

Já to vím a občas to také říkám na svých kurzech: „Nemějte strach, obavy… Přijímejte nové výzvy.“
Přijímat výzvy, to je přesně to, co nás posouvá dál, co nás nenechává stát na místě.
Když opravdu vykročíme, je jedno, jak je krok, který uděláme, velký. Vždycky na sebe můžeme být pyšní.

Chtěla bych se s vámi podělit o několik zážitků, které mě posunuly zase o kousek dál. Ohlédneme se společně zpět do roku 2018, povím vám, jak jsem vystupovala ze své komfortní zóny já. Teď, když o tom píšu, tak se usmívám, ale tehdy mi do smíchu vůbec nebylo, dokonce jsem se i bála :-). Věřím, že vám tímto článkem dodám odvahu, protože když jsem to zvládla já, tak vy to zvládnete také.

  • Pojďte vystupovat ze svých komfortních zón a plnit si svoje sny a přání.
  • Pojďte posouvat své hranice a limity.
  • Pojďte se ohlédnout se mnou...

Na začátku každého roku si dělám Mapu svých přání a snů (někdo raději říká Vision board, zní to prý lépe ‒ kouzelně, mně stačí název mapa).  Je to takový můj seznam/plán, co bych chtěla zažít, prožít, kam se chci posunout. Mám tam konkrétní obrázky, čísla, pocity, abych věděla, kam jdu, jaká je moje cesta a jak ji chci prožít. Pokud někdy sejdu z cesty, dokážu se zase vrátit rychle zpátky. Víra, představy, pocity a emoce nás dokážou posouvat dál, udávají směr našeho života.

Když vím, jak se chci cítit, dokážu lépe formulovat, co vlastně chci a často si uvědomím, že budu muset udělat ve svém životě změnu, přijmout výzvu, poprat se se svým strachem – vystoupit ze svojí komfortní zóny.

Mapu mám pověšenou v mé pracovně, každý den si mohu připomínat svoji cestu, své sny a přání. Mám ji stále na očích, dodává mi odvahu, vnitřní sílu. Udává a udržuje můj směr, průběžně mi připomíná, že chci jít stále dál, a to i ve chvílích, kdy se mi nechce nebo se mi nedaří.

Zvu vás teď na malé ohlédnutí zpátky. Za mými důležitými okamžiky, které mi pomohly vystoupit z komfortní zóny. Věřím, že dodám odvahu i vám.

Článek v časopise LENNA

LENNA

Přišel mi e-mail, v kterém bylo napsáno: „Jste mimořádně zajímavá žena, velmi obdivuji váš životní postoj, mohla bych s vámi udělat rozhovor do našeho časopisu?“ Já? Co jim asi tak budu říkat?
Svůj příběh mám v kostce napsaný na webu, ale zde dostávám otázky opravdu na tělo:
„Jak jste se cítila…, jak jste to zvládla…, jak jste našla sílu na změnu…?“
Ani nevím, zda se chci vracet zpátky, už je to dost let. Asi jsem to všechno už zapomněla…

Ale nezapomněla, to jsou jen moje obranné mechanismy, zda do toho mám jít nebo ne. Někde to stále mám, ale už jsem dál, silnější. Asi jsem fakt dobrá, nenechala jsem se zničit, zvládla jsem to…

 

Článek vyšel. Bála jsem se, co na to „všichni“ řeknou…  A víte, co se stalo? NIC, nic zvláštního. Kdo článek četl, ten mi napsal krásnou zpětnou vazbu. Kdo ho nečetl, tak se nic o mně nedozvěděl. Jinak se nic zvláštního nestalo. Život jde dál, jen já jsem zase o kousek silnější.

Přednáším odborný seminář

přednáším Praha

Nabídka, výzva – budu přednášet odborný seminář Esence. Krásný seminář na krásné téma, které mám opravdu ráda. Baví mě, vždyť esence a vůně používám, jsou součástí mého života.

Mám ale strach, určitě to umí někdo lépe než já. Měla bych asi ještě více toto téma nastudovat, vyškolit se…

Procházím všemi zátěžovými testy, odpřednáším ukázkové semináře. Dostávám zpětnou vazbu od vedení a jdu na to, jdu do terénu, jdu před lidi.

Neuvěřitelně mě to baví. Zpětná vazba od účastníků seminářů je skvělá, práce mě naplňuje. Jsem šťastná, na každý další seminář se těším. Dokonce o sobě přemýšlím, zda nejsem exhibicionista :-), baví mě to,  stát před lidmi, přednášet jim a být s nimi v kontaktu.

Další krok ve svém rozvoji a překonávání sebe sama jsem zvládla. A já jsem to chtěla vzdát!

 

Televize - přímý přenos

Prohlížím příspěvky na FB, prý „kdo má zajímavé téma, tak toho TV Seznam hledá do svého vysílání. Proběhne mi hlavou, že bych to mohla zkusit, měla bych pro svůj projekt něco takového udělat. Nepřikládám tomu moc velkou váhu, přesto velmi stručně odepisuji. A jak rychle jsem odepsala, tak jsem na to zapomněla…

A pak mi přijde odpověď, že projekt Snadné učení je opravdu zajímavý, abych zodpověděla několik otázek. Píšu opět velmi stručně (nemám čas a stejně mě nevyberou, to znám). Přijde od nich další zpráva, že je to moc stručné, ať se trochu víc rozepíšu… odkládám na hromádku někdy.

Sedím v autě a zvoní telefon, neznámé číslo. Přijímám hovor, představím se a udělá se mi špatně, ve sluchátku slyším: „Nabízím vám dva termíny, jdete do živého vysílání, budete hovořit o projektu Snadné učení, prosím, potvrďte mi termín.“ Jediné, na co se zmůžu, je říct, víte, já řídím, nemám u sebe diář. „OK, tak až budete u diáře, tak mi jen potvrďte, kterého vysílání se můžete zúčastnit.“ Děkuji, potvrdím a zavěsím. Srdce mi tluče, je mi zle už jen z toho pomyšlení… To nedám. To nezvládnu. Budu se muset omluvit. Řeknu, že se mi žádný termín nehodí.

Fakt to chceš vzdát? Taková nabídka už možná nepřijde. Máš šanci svůj projekt prezentovat v TV!
Ty, která motivuješ lidi, aby se nebáli udělat nový krok ve svém životě.
Ty, která učíš lidi nevzdávat se… Jseš opravdu takový srab? Nevzdám to, jdu do toho, ale bojím se.

Přichází den D, vstávám v pět hodin a jedu do Prahy. Při cestě si čtu, co asi budu říkat.

„Dobrý den jsem… a budeme spolu ve vysílání. Zeptám se vás na…“ Na to se mě budete ptát? Byly jsme domluvené jinak. „Aha, tak to je asi nedorozumění. Tak se budu ptát na to a to…“ Nemám to připravené, nejsem schopná dát dohromady ani holou větu natož souvětí… Já vlastně ani nevím, jak se jmenuju. Je mi špatně… „Za dvě minuty jdeme na to…, začínáme.“

Dala jsem to! Byla jsem v TV, ohlasy na moje vystoupení byly skvělé. Mluvila jsem plynule, dokonce moje věty dávaly smysl!

Jasně, že když teď vidím záznam, řekla bych některé věty jinak…, určitě lépe. Změnit a udělat něco jinak budu muset zase někdy příště. Ale to už se nebudu tolik bát, protože vím, že jsem to zvládla. Další krok (a tenhle byl docela velký!) na cestě z mojí komfortní zóny mám úspěšně za sebou.

 

Minulý rok byl pro mě opravdu velmi zajímavý. Byl plný velkých výzev, které jsem (i díky tomu, že jsem na ně byla připravena, protože jsem si je vlastně přála), zvládla.

Samozřejmě se také objevovaly obavy a strachy, které mi našeptávaly, že na to ještě nemám…

Je vždy pouze na každém z nás, zda jim uvěříme nebo ne.

Dnes už vím, že na to mám. Ale nezjistím to, dokud to nezkusím. Takže jsem to zkusila a výsledkem byl vždy úspěch. A možná to příště bude ještě lepší, snazší…

Vždycky je nejtěžší začít, udělat první krok, překonat první překážku, začátek se přeskočit nedá… Ale vždycky nás každý krok posune zas o kousek dál…

 Vždycky je nejtěžší začít, udělat první krok, překonat první překážku, začátek se přeskočit nedá… Ale vždycky nás každý krok posune zas o kousek dál...

Těším se na rok 2019, těším se i na další nové výzvy, které mi jistě přinese. A také se budu těšit, že se někde na své cestě s vámi potkám.

S úctou k životu a všem výzvám ZŠ

Zdeňka Šulcová
Už více než 10 let pracuji se ženami a ukazuji jim cestu, jak objevit samu sebe Pomáhám jim najít sílu a odvahu udělat svůj první krok a být šťastná a spokojená žena.   Jsem autorka a lektorka sebe-rozvojových kurzů pro vás, potkat se můžeme také na individuálních konzultacích. Pracuji s dospělými i dětmi. Jsem přesvědčená, že pouze šťastná máma může vychovat šťastné děti.   Setkat se můžeme také na živých kurzech, které pro vás připravuji. Provázím vás také on-line kurzy a podporuji ve FB skupině Šťastná a spokojená žena.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.